Březen 2009

mops-povaha

28. března 2009 v 21:08 | kika |  Mops

Povaha mopse


Mops je plemeno, které v sobě spojuje zdánlivě neslučitelné protiklady, nejen vzhledem, ale i povahou. Mops vypadá mrzoutsky a nepřístupně - je to však ten nejpřátelštější a nejvstřícnější pejsek na světě. Za stařeckou tváří se skrývá věčné dítě, otevřené, bezelstné a hravé.
Nezasvěcené odrazují zvuky připomínající vrčení - jak by mohli tušit, že se jedná o radostné chrochtání, ze strany mopse projev vrcholné přízně! Zavalité tělíčko na silných nožkách působí snad na první pohled poněkud neohrabaným dojmem. Buďte si však jisti, že čilosti a vitalitě mopse se vyrovná málokdo.
Přesto mops není psem na dlouhé výlety ani na vrcholové sportovní výkony. Jeho vitalita se nejlépe projeví doma, při nekonečných vítacích obřadech, při neúnavných hrátkách s milovaným páníčkem nebo při setkáních s příslušníky svého druhu či alespoň stejné krevní skupiny. Mops je nadšený, horlivý, aktivní - a přesto nesmírně miluje pohodlí a klid.
Ve škále zvukových projevů se mopsovi těžko nějaké jiné plemeno vyrovná. Jistěže umí štěkat, kňučet i vrčet, ale nic z toho nedělá příliš často a s oblibou. O to raději však pofrkává, pochrochtává a vzdychá: vzrušením, radostí, nedočkavostí i nelibostí. V noci se pak každý majitel mopse musí naučit spát, i když se vedle něj ozývá chrápání, jako když pilou řeže. Myšlence, že by snad hlučný spáč tedy mohl být vyhoštěn mimo postel či snad dokonce mimo ložnici, se každý mopsař od plic zasměje. Zkuste se ho zbavit!
Narážíme tady na další charakteristickou vlastnost plemene, kterou je skutečně extrémní loajalita. Mops je celou svou bytostí oddán milovanému člověku a cítí doslova fyzickou potřebu být s ním každou možnou chvilku. Po čase se dokáže smířit s tím, že jeho pán musí tu a tam odejít z bytu do práce nebo na nákup - ale s tím, že by mu nesměl být po boku, jakmile je doma se dobrovolně nesmíří nikdy. Mops je váš věrný stín. Když už počáteční radostné pobláznění z toho, že jste zase s ním, pominulo, a on se uchýlí do pohodlí svého křesla nebo pelíšku, po očku vás stále sleduje. Jdete vařit? Bude vám dělat společnost v kuchyni. Vytírat? Bude se vám plést pod hadr. Umýt se? Doprovodí vás do koupelny. Tam, kam i císařpán musí pěšky? No dobrá, tak tedy počká přede dveřmi... Je pak jen logické, že i doprovodit vás na lože považuje za své svatosvaté právo a povinnost.
Mops kromě prosté společnosti člověka miluje a vyžaduje i fyzický kontakt. Využije každé příležitosti, aby se vám nacpal na klín, při obědě si vám alespoň lehne na nohu, při zastavení na procházce o vás opře bok nebo přední tlapky.
Jistě, to všechno ho lze odnaučit. Mops je inteligentní a dokáže provést, co po něm chcete. Nepochopí to však nikdy. Jakékoli odloučení od člověka nese velmi těžce. Teď nenarážím na kotcový chov, který je sám o sobě nevhodný pro jakékoliv plemeno a v případě mopse by pak byl naprosto absurdní.
Mám na mysli i přílišné omezování zvířete v rámci bytu nebo domku. Pokud chcete psa, který by pobýval jen na zahradě, v předsíni nebo v kuchyni, mopse si nepořizujte. Pokud vám je proti mysli, že vám bude spát v křesle a chodit po gauči, že se vám každý večer stočí na klín nebo za krk, vyberte si raději jiné plemeno. Většina psů snáší částečné odloučení od pána, které je kompenzováno společnou činností ve vyhrazenou dobu, docela dobře. Jak jsme si však už řekli, mops není jako každý pes.
Kromě obrovské příchylnosti k lidem se u mopsů traduje i neobvyklá náklonnost a snášenlivost k příslušníkům téhož plemene.
Mopsíci skutečně milují vzájemný kontakt, pokud možno co nejtěsnější. Pokud vlastníte tři mopsy a pořídíte jim tři pelíšky, můžete si být téměř jisti, že si všichni zalezou do jednoho, byť se tam téměř nevejdou.
Ani mopsové nejsou úplní svatoušci, i mezi nimi, jsou-li drženi ve smečce, občas dojde k drobnému konfliktu. Tím však považují celou záležitost za vyřízenou a už se k ní nevracejí. Nadále spokojeně spí bok po boku, čumáčet na čumáčku. Pokud ji mi známo, k vážným či dlouhodobým konfliktům, které by přerostly v trvalou nevraživot a nesnášenlivost, u mopsů nedochází.
Jsou to skutečně ideální psi pro skupinové držení a mnozí majitelé, kteří si původně pořídili mopsíka jednoho, si časem kupují druhého i dalšího. Zvířátka jsou tak jistě spokojenější, vedou plnější a na sociální kontakty bohatší život, ovšem za jedné podmínky: že se tím nijak nezmění a nenaruší vztah k milovanému člověku. Protože při veškeré jejich lásce ke psím kamarádům, pro ně vždy zůstává na prvním místě jejich lidský pán a vztah k němu. Domnívat se, že pořízením druhého mopse se zbavíte vpravdě otrocké závislosti toho prvního, je naivní. Bezmezně oddaných vám jich klidně bude třeba deset a všichni budou nekompromisně vyžadovat vaši lásku.